Likvidace akátu nestačí. Výzkum ukazuje, že návrat původních lesů brzdí „paměť půdy“.
Invazní druhy patří mezi největší hrozby pro biodiverzitu na planetě a výrazně zasahují i do české krajiny. Jedním z nejproblematičtějších je trnovník akát, nepůvodní strom ze Severní Ameriky, který se v Evropě masově rozšířil během minulého století. Přestože se ho ochranáři snaží systematicky odstraňovat, nové poznatky naznačují, že samotné kácení k obnově původních lesů nestačí.
„Akát je užitečný strom. V přírodně cenných lokalitách ale vytlačuje původní, dnes často ohrožené rostliny a živočichy. Nyní napravujeme chybu předků, kteří akát vysazovali v dobré víře bez znalosti jeho nežádoucího vlivu,“ uvádí Jiří Rom, specialista péče o chráněná území z oddělení péče o zeleň na Magistrátu hl. m. Prahy.
Na problém se zaměřil mezinárodní tým vědců z Česka, Slovenska a Maďarska. Výzkum probíhal mimo jiné v Národním parku Podyjí a v Praze, kde patří likvidace akátu k dlouhodobým prioritám. Odborníci sledovali, jak se vyvíjí půda, rostliny i hmyz na místech, kde byl akát odstraněn.
Výsledky ukázaly, že půda si přítomnost akátu „pamatuje“ ještě dlouho po jeho zmizení. Strom totiž obohacuje půdu dusíkem, což vede k přemnožení běžných, na živiny náročných rostlin, jako jsou například kopřivy. Ty pak brání návratu původních druhů, které jsou na chudší podmínky lépe přizpůsobené. Obnova vegetace je proto výrazně pomalejší, než se očekávalo.
Zajímavé je, že živočichové reagují na změny mnohem rychleji. Po odstranění akátu se výrazně zvýšil počet brouků vázaných na odumřelé dřevo a jejich druhové složení se začalo podobat původním lesním společenstvím.
Praha i další instituce se problematikou invazních dřevin zabývají už desítky let. Opatření zahrnují nejen kácení, ale i využívání šetrných metod, které minimalizují dopad na okolní přírodu. Podle odborníků je však nutné jít ještě dál.
Studie upozorňuje, že pro skutečnou obnovu lesů je potřeba kombinovat více přístupů. Kromě odstranění akátu může pomoci například výsev původních rostlin, řízená pastva nebo v některých případech i odstranění vrchní vrstvy půdy.
Výzkum tak přináší důležité zjištění: boj s invazními druhy nekončí jejich likvidací. Pokud má krajina získat zpět svou původní rozmanitost, je nutné řešit i dlouhodobé následky, které tyto druhy v prostředí zanechávají.
„Pro hlavní město je nahrazování invazivních dřevin stále prioritou, a to nejen v chráněných územích. Na frekventovaných místech se občas neobejde bez zvýšeného zájmu veřejnosti, jako tomu bylo například v případě pajasanu v Letenské ulici. Proto je výzkum i následná osvěta nesmírně důležitá. Chceme řešit příčinu i důsledky. Současně testujeme nové druhy stromů, které by bezpečně mohly doplnit skladbu dřevin v ulicích a prosperovat i v měnících se klimatických podmínkách. Praha kácením invazivních druhů o své stromy rozhodně nepřijde,“ vysvětluje Jana Komrsková, náměstkyně primátora hl. m. Prahy pro životní prostředí a klimatický plán.
Citace studie:
Lanta V, Kozel P, Helclová M, Chlumská Z, Hauck D, Drag L, Littera P, Rom J, Bérces S, Stejskal R, Vadász C, Doležal J, Čížek L (2026). Recovery after extirpation of an invasive tree? Effect of black locust (Robinia pseudoacacia) removal on soil, vegetation and saproxylic beetles. Journal of Environmental Management 399:128705. https://doi.org/10.1016/j.jenvman.2026.128705
REDAKCE / Zdroj a foto: TZ hl. m. Prahy
